Hračka je předmět ke hře dětí, ale občas i dospělých. Slouží k upoutání pozornosti dítětě, jeho zabavení, či případně k rozvíjení jeho motorických a psychických schopností. Hračky existují již po tisíce let. Panenky, zvířátka, vojáčci a miniatury nástrojů dospělých jsou nacházeny v archeologických vykopávkách od nepaměti. Inkové kupříkladu měli hračku na kolech i přesto, že jejich kultura dospělých kolo nepoužívala. Ve 20. století došlo k masové produkci hraček.

Základní hračky

Z hlediska rozvoje dítěte jsou nejlepší hračky tvárné, stačí i pouhá hmota: písek, papír, plastelína, těsto, moderní formy tvarovacích hmot různého složení. Následují jednoduché kostky, potom stavebnice s různými druhy „zámků“, které udrží složený tvar. Nejznámější a velmi oblíbená je stavebnice Lego, která je variabilní a flexibilní v rámci několika velikostí (podle věkových kategorií). Především u těchto základních hraček platí, že pokud je dítěti věnována péče s předvedením různých možností tvorby, dokáže se dítě brzy účelně zabavit samo a aplikuje své poznatky v dalších podobných činnostech.

Módní hračky

Moderní elektronické hračky, zvířátka a figurky jsou především poplatné vlně reklam a pokud nemají širší možnost hry (převlékání panenky, více programů např. Furby), dítě brzy omrzí nebo vyžaduje módnější záležitost. Jsou finančně nákladné a jejich vlastnictví má pro dítě především společensko-psychologický efekt.

Požadavky na hračku

• Hledisko výtvarné – estetická působivost (proporce, barevnost, uplatnění nových materiálů)
• Hledisko hygienické – sleduje chemický účinek barev při styku s kůží a sliznicí úst, oblé tvary (vlastnosti použitého materiálu, možnost čištění)
• Hledisko pedagogické – účelnost hračky z pohledu výchovy (stavebnice, variabilní hračky)
• Hledisko ekonomické – zda je konkurenceschopná