Hračky a historie hraček

Hračky dělíme na:

1. Hračky, které napodobují reálný život

   Je důležité mít hračky, které dovolují dětem použít představivost, rozvíjet kreativitu a společenské schopnosti. Sestavy s malými lidičkami, miniaturní kuchyně, servisy na čaj, lékárničky, sestavy pro malé doktory, telefony… To všechno pomáhá dítěti učit se o světě přizpůsobeném dětské úrovni. Stejnou funkcí plní například i různé kolekce zajímavých přestrojení.
   

2. Hračky, které inspirují k řešení problémů

   Seřazování kostek o různých tvarech, stavění věží z jednotlivých dílů a skládačky pomáhají rozvíjet schopnost soustředění a zvládaní obtíží. 
   

3. Hračky pro rozvoj kreativity

   Děti milují papír, pastelky a barvy. Plastelína skvěle cvičí představivost a manuální schopnosti. Patří sem i stavebnice, které kromě kreativity podporují i logické uvažování.
   

4. Hudební hračky

   Tanec a zpěv zlepšují koordinaci, podporují paměť a také chuť a možnost společenské hry s ostatními dětmi. Proto doporučujeme správný kazetový či CD přehrávač a bohatý výběr dětské hudby.
   

5. Knížečky
    

   Děti by měly mít dostupné co největší množství knížek. Dokonce i když si jen hrají na čtení, už cvičí představivost a úvodní schopnosti čtení.
   

Století dítěte a hračky

V roce 1900 byl svět hraček ještě jasný a přehledný. Zmenšenina světa dospělých, o jehož podobě a smyslu nikdo nepochyboval. Děti se hrou s hračkou seznamovaly se svou úlohou: dívky s rolí matek a hospodyněk, chlapci s rolí ochránců. Hračky zároveň napomáhaly pochopit, jak „dospělý" svět funguje. Nejnázornější příklad ukazuje vývoj panenek jako miniatur člověka. Panenky dlouho vypadaly stejně jako jejich malé majitelky, ty zase jako jejich maminky. Panenka - miminko se objevila až v 1. polovině 19. století.
Stojíte-li v hračkářství o sto let později, máte pocit babylonského zmatení jazyků. Co se to stalo?

První radikální změna přišla zhruba ve dvacátých letech. Vyrojily se nové pedagogické teorie, které měnily radikálně školní vyučování, přicházelo století dítěte. Dítě přestalo být chápáno jako "malý dospělý", stala se z něj zvláštní bytost se zvláštními potřebami. Navíc nastupovaly v politice socialistické směry, které věřily, že výchovou a státní regulací lze dosáhnout prakticky čehokoli. To se muselo projevit na podobě hraček. Samozřejmě že první, kdo se rozhodl hračky reformovat, byli dospělí. Usoudili, že hračky jsou příliš popisné, realistické, technicistní, deformují dětské vnímání, prožívání a vztahy. Tehdy se začalo o podobě hraček diskutovat a výsledkem byl návrat (samozřejmě že ne všeobecný) ke dřevu, k lidovým koníkům s husary a panenkám-špalíkům. Dospělí uznale pokyvovali hlavami, děti to nechalo poměrně chladné. Od té doby se hračky reformují pravidelně a výsledek bývá obdobný. Poslední, koho by to zajímalo, jsou děti. To ale nic nemění na významu takových diskusí. Hračka je už několik set let zboží, ale teprve s nárůstem poválečné hromadné tovární výroby nastal opravdu tvrdý boj o zákazníka. A hračky přece kupují dospělí! Každá hračka proto musí kromě potřeb dítěte splňovat i nároky dospělého.